Již dlouho mě láká tato fotografická disciplína, dokonce jsem v minulosti již několik pokusů v tomto specifickém oboru provedl. Jako první to byly jednotlivé noční fotografie s extrémní délkou expozice pro zobrazení drah hvězd putujících po obloze.
Ještě předtím když jsem fotil např potok ze stativu a vytvořil tak několik fotografií ze stejného místa, bavil jsem se přepínáním fotografií v prohlížeči vytvořením jakési animace. Nenapadlo mě tenkrát vytvořit z podobných fotografií video. K tomu jsem došel až při instalaci webkamery do okna s ukládáním snímků na HDD. Z nich jsem později vytvořil krátké video, kde celý den utekl během několika minut. Ani jsem nevěděl, že jde vlastně o timelapse, tenkrát tato disciplína nebyla ještě v kurzu.
Občas s foťákem vylezu na balkon lovit blesky při letních bouřkách. Než se něco takového povede, člověk naseká slušnou řádku fotek, ze kterých nakonec může vytvořit velmi pěkné timelapse video. Můj zatím jediný pokus dopadl takto:
[embedyt] https://www.youtube.com/watch?v=6-sUYxa2yW8[/embedyt]
Obrovská výhoda použití fotoaparátu při tvorbě dechberoucích FullHDvideí je v tom, že FullHD rozlišení (typicky 1920×1080) splňuje prakticky již 2Mpx chip. Tudíž při použití 10MPx zrcadlovky není co řešit. Ba i se dá i přemýšlet o fotografování rovnou do nižší kvality pro ušetření prostoru na kartě a výpočetního výkonu počítače pro budoucí úpravu fotografií a následného videa.
Hezký článek o timelapse fotografii naleznete ve Fotografii z února 2013 a na netu spoustu videí pro inspiraci. V časopise je zmiňovaný především – jak já říkám – druhý level timelapse fotografie, timelapse s využitím pohybu fotoaparátu. Řešeno pomocí různých lyžic, či desek s kolečky. To do timelapse fotografie přináší další rozměr.
Všeobecně je pro fotografa výhodné, aby svět vnímal rovnou fotograficky. Jednoduše řečeno, protože je fotografie (a „ne3D“ video) dvourozměrné medium, znamená to, že je potřeba svět vnímat dvourozměrně. Zjednodušeně řečeno, když vám za objektem roste strom, ve 3D světě to člověk lehce přehlédne, ve 2D světě však strom poroste přímo z hlavy. Do fotografického vnímání světa je výhodné vpravit i třetí rozměr, v tomto případě ale nepůjde o hloubku, nýbrž o čas. Myslím to tak, že je potřeba vnímat svět tak, jak bude vypadat fotografie pořízená v různě dlouhých časech (pomíjím další nastavení fotoaparátu). Ideální právě pro timelapse fotografii, ale zdaleka ne jen pro ni. Vždy je samozřejmě potřeba řešit kromě toho co popisuji ještě spoustu věcí okolo, ale to se praxí dostane do krve každého fotografa.
Takže jako první pořádnou timelapse fotografii bych rád rovnou udělal video, kde se kamera pohybuje. Nejsem velký příznivce nákupu techniky která toto umožní, nebo alespoň zjednoduší, tak nějak „česky“ se to snažím řešit „samodomo“ metodou. Netvrdím, že je lepší, nakonec se leckdy ukáže jako mnohem náročnější jak časově, tak náklady. Ale tak nějak to potěší 🙂
Příště se budu věnovat hardwaru takového řešení a je možné, dokonce téměř jisté, že se ke slovu dostane i mé oblíbené Arduino.
