{"id":330,"date":"2014-02-22T16:19:41","date_gmt":"2014-02-22T16:19:41","guid":{"rendered":"http:\/\/fotopohotovost.cz\/?p=330"},"modified":"2014-02-22T16:19:41","modified_gmt":"2014-02-22T16:19:41","slug":"chorvatsko-1999","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/2014\/02\/22\/chorvatsko-1999\/","title":{"rendered":"Chorvatsko 1999"},"content":{"rendered":"

CHORVATSKO 1999<\/b><\/h1>\n

\u00a0<\/b>Jakub Loud\u00e1t<\/b><\/h1>\n

<\/h2>\n

Intro<\/span><\/i><\/b><\/h2>\n

Nab\u00edz\u00edm v\u00e1m k p\u0159e\u010dten\u00ed p\u00e1r \u0159\u00e1dek o dovolen\u00e9 v Chorvatsku. V\u00edm, \u017ee to nen\u00ed pro ka\u017ed\u00e9ho nijak extra mimo\u0159\u00e1dn\u00e1 ud\u00e1lost, ale na objevov\u00e1n\u00ed pramenu Amazonky opravdu pen\u00edze nebyly a z m\u00e9ho pohledu to v\u00fdznamn\u00e9 bylo, proto\u017ee od m\u00e9 posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy mo\u0159e ub\u011bhlo t\u0159in\u00e1ct dlouh\u00fdch let. Nebudu se ani zmi\u0148ovat o ud\u00e1lostech kter\u00e9 p\u0159edch\u00e1zely t\u00e9to cest\u011b, nebo\u0165 by nikdo asi ne\u010detl d\u00e1l cokoli od takov\u00e9ho blba, kter\u00fd dok\u00e1zal p\u0159ed zaplacen\u00edm dovolen\u00e9 u pobo\u010dky \u010cEDOKu ztratit pen\u00edze s doklady, ale nakonec v\u0161e dopadlo dob\u0159e a j\u00e1 se sv\u00fdmi dv\u011bma kamar\u00e1dy opravdu v p\u00e1tek 16.7.1999 v 1500<\/sup> nastoupil do spr\u00e1vn\u00e9ho autobusu m\u00ed\u0159\u00edc\u00edmu na Dalmatsk\u00e9 pob\u0159e\u017e\u00ed.<\/p>\n

Cesta<\/span><\/i><\/b><\/h2>\n

Z d\u00e1lky tento autobus vypadal velmi p\u011bkn\u011b (alespo\u0148 pro mne zvykl\u00e9ho jen na m\u00edstn\u00ed hromadnou dopravu), koneckonc\u016f podle sympatick\u00e9ho tvaru znaku jsem poznal, \u017ee jde o RENAULT, ale na\u0161e p\u016fvodn\u00ed p\u0159edstavy o t\u00e9m\u011b\u0159 leh\u00e1tkov\u00e9 \u00faprav\u011b se rozplynuly okam\u017eit\u011b po nastoupen\u00ed. Usadili n\u00e1s do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti autobusu na takzvanou \u201ep\u011btku“. To by nebylo tak hrozn\u00e9, kdyby tam u\u017e ov\u0161em nesed\u011bli dva lid\u00e9. Mal\u00fd prostor v RENAULTU se ned\u00e1 srovn\u00e1vat s tolik obl\u00edbenou KAROSOU, ur\u010dit\u011b ne alespo\u0148 tam vzadu. Necht\u011bjte si ani p\u0159edstavovat dvacet hodin j\u00edzdy nalepen\u00fd z obou stran na zpocen\u00e1 t\u011bla kamar\u00e1d\u016f. Kolem des\u00e1t\u00e9 ve\u010der jsme si po druh\u00e9 p\u0159est\u00e1vce v autobuse \u201eustlali“ a jali jsme se k\u00fdvat hlavami na v\u0161echny strany. Siln\u011bj\u0161\u00ed povahy vydr\u017eely sp\u00e1t v kuse t\u0159eba i hodinu!! Ale i tak hr\u016fzn\u00e1 cesta se dala bez v\u011bt\u0161\u00ed \u00fahony p\u0159e\u017e\u00edt a kolem osm\u00e9 hodiny rann\u00ed jsme \u0161\u0165astn\u011b vysko\u010dili z autobusu p\u0159\u00edmo na molo v Chorvatsk\u00e9m Splitu.<\/p>\n

Ne, \u017ee bychom za ty prachy \u010dekali \u010derven\u00fd koberec nata\u017een\u00fd u autobusu a kon\u010d\u00edc\u00ed a\u017e u na\u0161ich bungalov\u016f, ale \u010cEDOK jsme zvolili mimo jin\u00e9 i proto, \u017ee jsme o\u010dek\u00e1vali p\u0159\u00edjemn\u00fd servis, profesion\u00e1ln\u00ed slu\u017eby a pomoc p\u0159i klasick\u00e9 panice nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed po vystoupen\u00ed \u010cech\u00e1\u010dk\u016f z autobusu v ciz\u00ed zemi, ciz\u00edm m\u011bst\u011b, zmaten\u00fdch po dlouh\u00e9 vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed cest\u011b. Bohu\u017eel se nestalo ani jedno. Autobus odjel nen\u00e1padn\u011b do d\u00e1li a nechal n\u00e1s tam st\u00e1t vst\u0159\u00edc sama sob\u011b a Chorvat\u016fm v kravat\u00e1ch, pob\u00edhaj\u00edc\u00edch po okol\u00ed s vys\u00edla\u010dkami. Na\u0161t\u011bst\u00ed my \u010ce\u0161i si dok\u00e1\u017eeme poradit za ka\u017ed\u00e9 situace a okam\u017eit\u011b jsme se nahrnuli do prvn\u00ed lod\u011b jedouc\u00ed (ehm plovouc\u00ed) na ostrov Hvar. \u0160lo o lo\u010f rusk\u00e9 v\u00fdroby, obecn\u011b zvanou raketa. Ten, kdo ji zn\u00e1, v\u00ed o co jde a ten kdo ne, m\u00e1 sm\u016flu, proto\u017ee j\u00e1 technick\u00fd antitalent ji rozhodn\u011b popisovat nebudu. Mus\u00edte si vysta\u010dit s t\u00edm, \u017ee po odstartov\u00e1n\u00ed a dosa\u017een\u00ed ur\u010dit\u00e9 rychlosti se jinak na prvn\u00ed pohled celkem klasick\u00e1 lo\u010f najednou za\u010dala zvedat a po chv\u00edli plula na takov\u00fdch jakoby ly\u017e\u00edch. Bylo to zaj\u00edmav\u00e9 a n\u00e1m se Split za\u010dal pomalu ztr\u00e1cet z o\u010d\u00ed a my pluli vst\u0159\u00edc modr\u00fdm d\u00e1lav\u00e1m, pr\u016fzra\u010dn\u00e9mu mo\u0159i, hezk\u00fdm z\u00e1\u017eitk\u016fm a dokonal\u00e9mu odpo\u010dinku na obl\u00e1zkov\u00fdch pl\u00e1\u017e\u00edch.<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b asi po p\u011bta\u010dty\u0159iceti minut\u00e1ch raketa za\u010dala zpomalovat a my usazen\u00ed v p\u0159\u00edjemn\u00fdch k\u0159es\u00edlk\u00e1ch si mnuli ruce, \u017ee u\u017e n\u00e1s d\u011bl\u00ed od ubytov\u00e1n\u00ed pouze p\u00e1r metr\u016f. Samoz\u0159ejm\u011b, nebylo tomu tak. Raketa p\u0159ist\u00e1la sice na ostrov\u011b Hvar \u00a0kam jsme m\u00ed\u0159ili, ale ne u\u017e ve spr\u00e1vn\u00e9m m\u011bst\u011b. P\u0159ist\u00e1li jsme toti\u017e ve m\u011bst\u011b Hvar, kter\u00e9 je od c\u00edle na\u0161\u00ed cesty – co\u017e bylo m\u011bsto Stari Grad – vzd\u00e1leno p\u0159ibli\u017en\u011b dvacet kilometr\u016f. Bylo to jist\u011b velmi p\u011bkn\u00e9 m\u011bsto, ale po tak dlouh\u00e9 cest\u011b si chce \u010dlov\u011bk trochu odpo\u010dinout a ne se plaho\u010dit kdov\u00ed kam. Tak\u017ee jsme nena\u0161li d\u016fvod z rakety vystupovat. Dokola jsme kravatov\u00fdm Chorvat\u016fm cpali do hlavy \u017ee jedeme na Stari Grad a ne do Hvaru. A je nenapadlo nic jin\u00e9ho, ne\u017e n\u00e1m vylo\u017eit ta\u0161ky, kufry a b\u00e1gly ven. A na to my jsme hajsav\u00fd! Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s byl okam\u017eit\u011b venku u t\u00e9 sv\u00e9 bato\u017einy a radoval se z op\u011btovn\u00e9ho setk\u00e1n\u00ed. Bohu\u017eel jsme ale st\u00e1li venku a raketa zmizela pry\u010d s nov\u00fdmi turisty.<\/p>\n

Tak\u017ee te\u010f jsme byli v podobn\u00e9 situaci jako ve Splitu. Na\u0161t\u011bst\u00ed asi tak po t\u0159iceti minut\u00e1ch se kolem n\u00e1s za\u010dali trousit krava\u0165\u00e1ci, dokole\u010dka om\u00edlali Stari Grad, Stari Grad a my je tedy n\u00e1sledovali do jak\u00e9hosi autobusu. Ten n\u00e1s kone\u010dn\u011b dopravil do na\u0161eho c\u00edle. Jel nap\u0159\u00ed\u010d ostrovem a to znamen\u00e1 velmi kopcovitou krajinou. Pohled z ok\u00e9nka autobusu byl opravdu \u00fachvatn\u00fd. Na jedn\u00e9 stran\u011b v \u00fahlu v\u011bt\u0161\u00edm ne\u017e \u010dty\u0159icet p\u011bt stup\u0148\u016f str\u00e1\u0148 nahoru a na stran\u011b druh\u00e9 n\u011bkdy i pouh\u00fdch deset centimetr\u016f od kraje propasti, kter\u00e1 dole kon\u010dila n\u00e1dhern\u00fdm \u00fadol\u00edm snad sedmdes\u00e1t metr\u016f pod n\u00e1mi. Na\u0161\u00ed dobrou n\u00e1ladu, kterou jsme z\u00edskali \u00a0\u00a0se st\u00e1le se p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00edm c\u00edlem to nemohlo nijak rozh\u00e1zet. Mo\u017en\u00e1 snad ty d\u00e1vky adrenalinu mohly b\u00fdt ni\u017e\u0161\u00ed.<\/p>\n

Po p\u016fl hodince jsme dojeli do Stari Gradu. Do fin\u00e1le cesty zb\u00fdvalo p\u00e1r metr\u016f, ov\u0161em do kopce. A to se ale v\u016fbec nel\u00edbilo spojce v motoru autobusu. \u00da\u017easn\u00fd smrad. Autobus tedy kousek zacouval a pokusil se o kopec znovu. Asi na t\u0159et\u00ed pokus se mu to poda\u0159ilo a my jsme kone\u010dn\u011b vystoupili u hotelu St.Roko. Tam jsme na recepci vym\u011bnili pasy za kl\u00ed\u010d od bungalovu a p\u011bkn\u00e1 sle\u010dna n\u00e1s p\u0159ed n\u011bj dovedla. To se mi zd\u00e1lo lep\u0161\u00ed ne\u017e \u010derven\u00fd koberec. Ve\u0161li jsme dovnit\u0159, rozhl\u00e9dli se a za\u010dali vybalovat.<\/p>\n

Mysl\u00edm si, \u017ee je na \u010dase, abych trochu p\u0159ibl\u00ed\u017eil osazenstvo na\u0161eho bungalovu. Jsme t\u0159i kamar\u00e1di, zn\u00e1me se p\u0159ibli\u017en\u011b rok a jedin\u00e9 spole\u010dn\u00e9 akce co m\u00e1me za sebou, jsou n\u011bjak\u00e9 ty oslavy narozenin, Silvestr\u016f a na\u0161e klasick\u00e1 kole\u010dka restaura\u010dn\u00edmi za\u0159\u00edzen\u00edmi v \u010c. Bud\u011bjovic\u00edch. Vedouc\u00edm v\u00fdpravy do Chorvatska jsem se stal samoz\u0159ejm\u011b j\u00e1, \u00a0nebo\u0165 jsem m\u011bl ty nejlep\u0161\u00ed p\u0159edpoklady. Jako jedin\u00fd z n\u00e1s jsem po\u0159\u00e1dn\u011b nikde v zahrani\u010d\u00ed nebyl a jsem nejmen\u0161\u00ed. Jinak mi je dvacet t\u0159i let a jmenuji se Jakub. V\u0161ichni mi \u0159\u00edkaj\u00ed Kubo, asi proto, \u017ee je to krat\u0161\u00ed. Provian\u0165\u00e1kem se stal Honza, proto\u017ee asi jako jedin\u00fd se dok\u00e1zal poprat s polotovary a\u017e do konce a vytvo\u0159it j\u00eddlo. Jak d\u016fle\u017eitou funkci m\u011bl t\u0159et\u00ed z n\u00e1s – Zden\u011bk – se dov\u00edte n\u011bkde d\u00e1l.<\/p>\n

Prvn<\/span><\/i><\/b>\u00ed den<\/span><\/i><\/b><\/h2>\n

Jakmile jsme se trochu zabydleli, vzali jsme si plavky, ru\u010dn\u00edk a p\u00e1dili jsme dol\u016f k mo\u0159i. Rozvalili jsme se na nejbli\u017e\u0161\u00ed pl\u00e1\u017ei a rozhl\u00ed\u017eeli jsme se po okol\u00ed. Honza, \u00a0kter\u00e9mu to p\u00e1l\u00ed nejv\u00edc z n\u00e1s t\u0159ech, se po chv\u00edli zvedl a se slovy \u201eDem si zaplavat ne?“ sko\u010dil do mo\u0159e. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee k tomu jednou mus\u00ed doj\u00edt a tak jsem se hrdinn\u011b zvedl a do\u0161el k vod\u011b. Smo\u010dil jsem chodidla a nebylo to tak hrozn\u00e9. Asi jako p\u0159ed t\u00fddnem na Sta\u0148kov\u011b. Tak\u017ee po \u010dtvrt hodince nen\u00e1padn\u00e9ho rozhl\u00ed\u017een\u00ed , kter\u00fdm jsem maskoval prvotn\u00ed nechu\u0165 pono\u0159it se do p\u0159ece jen trochu studen\u00e9 vody, jsem zakopl pod vodou o n\u011bjak\u00fd k\u00e1men a \u0161up, byl jsem tam. Tedy na tom Sta\u0148kov\u011b to tolik nesolili, ale p\u0159ece jenom mo\u0159e je mo\u0159e, \u017ee. Za dv\u011b, t\u0159i hodinky jsme se naho\u0159e osprchovali a \u0161li jsme do hotelu na prvn\u00ed sch\u016fzku s deleg\u00e1tkou \u010cEDOKu. Samoz\u0159ejm\u011b, dorazili jsme o p\u011bt minut pozd\u011bji, ale asi to nem\u011blo \u017e\u00e1dn\u00fd vliv pro p\u0159\u00edliv zaj\u00edmav\u00fdch informac\u00ed, proto\u017ee jedin\u00e9 co jsme se dov\u011bd\u011bli, bylo to, kde je pl\u00e1\u017e ze kter\u00e9 jsme p\u0159i\u0161li a kde je hospoda, kolem kter\u00e9 jsme \u0161li na pl\u00e1\u017e. Potom sle\u010dna zmizela s omluvou, \u017ee mus\u00ed \u0159e\u0161it probl\u00e9my s n\u011bjakou pan\u00ed.<\/span><\/p>\n

Zden\u011bk n\u00e1s po sch\u016fzce zahnal do bungalovu pod pohr\u016f\u017ekou hladov\u00e9 sebedestrukce. Cestou jsem se s n\u00edm stavil na pob\u0159e\u017e\u00ed pod restaurac\u00ed a p\u0159i pohledu do vody Zden\u011bk objevil velk\u00e9ho mo\u0159sk\u00e9ho je\u017eka. Nem\u011bl u\u017e na sob\u011b bodliny, byla to jen jeho tuh\u00e1 schr\u00e1nka. Proto\u017ee s n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 zku\u0161enosti, b\u00e1l jsem se na n\u011bj s\u00e1hnout holou rukou (co kdyby mi j\u00ed ukousl nebo m\u011b st\u00e1hnul do vody). Na\u0161el jsem n\u011bjak\u00e9 klac\u00edky s jejich\u017e pomoc\u00ed jsem je\u017eka vyt\u00e1hl z vody. Ve schr\u00e1nce byly je\u0161t\u011b zbytky vnit\u0159nost\u00ed, asi \u017e\u00e1dn\u00e1 dobrota, tak jsem to vypl\u00e1chl. N\u011bco tam je\u0161t\u011b zbylo a proto jsem je\u017eka ned\u00e1val do bungalovu (stra\u0161n\u011b toti\u017e smrd\u011bl), ale polo\u017eil jsem ho venku pod schody, aby si s masov\u00fdmi zbytky uvnit\u0159 jeho schr\u00e1nky poradili m\u00edstn\u00ed mravenci, \u010di jin\u00e1 dr\u016fbe\u017e. Zden\u011bk v t\u00e9 chv\u00edli st\u00e1l uvnit\u0159 bungalovu a demonstrativn\u011b kru\u010del hlady. Tak Honza n\u011bco ukuchtil a po napap\u00e1n\u00ed jsme si dali trochu tekut\u00e9 stravy (s sebou jsme brali litr ferneta, litr vodky a litr rumu!!!) a ve velmi dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b jsme asi v dev\u011bt ve\u010der vyrazili na prohl\u00eddku m\u011bsta a jeho obyvatel(ek). Proto\u017ee kluci jsou studenti a j\u00e1 jsem t\u00e1hnul celou dovolenou z jedn\u00e9 v\u00fdplaty, nem\u011bli jsme s sebou moc pen\u011bz a sna\u017eili jsme se co nejv\u00edce \u0161et\u0159it. V praxi to znamenalo, \u017ee cenu n\u011bjak\u00e9 t\u00e9 potraviny, pit\u00ed \u010di laskominky jsme p\u0159epo\u010d\u00edtali na koruny a p\u0159e\u0161la n\u00e1s chu\u0165. (Byli mezi n\u00e1mi i tac\u00ed \/Zden\u011bk\/, kte\u0159\u00ed v kursu jedna ku jedn\u00e9 v\u0161e p\u0159epo\u010d\u00edt\u00e1vali na drachny – n\u00e1m \u00fa\u010del pon\u011bkud unikal, ale asi si to mohl dovolit.) Po m\u011bst\u011b se pohybovaly opravdu p\u011bkn\u00e9 \u201ekousky“, ale vesm\u011bs jim chyb\u011blo tak p\u011bt let pro vzbuzen\u00ed v\u011bt\u0161\u00edho z\u00e1jmu z na\u0161\u00ed strany. Alespo\u0148 prvn\u00ed den. Stari Grad je velmi p\u011bkn\u00e9 m\u011bsto a to jsme zat\u00edm vid\u011bli pouze p\u0159\u00edstavi\u0161t\u011b a okol\u00ed. Asi za hodinu a p\u016fl jsme to oto\u010dili a \u0161li jsme sp\u00e1t.<\/p>\n

Druh<\/span><\/i><\/b>\u00fd den<\/span><\/i><\/b><\/h2>\n

Tak\u017ee prvn\u00ed noc jsme pro\u017eili opravdu decentn\u00edm zp\u016fsobem. D\u00edky tomu jsme i r\u00e1no vstali docela brzy a vyrazili jsme na obhl\u00eddku pob\u0159e\u017e\u00ed.\u00a0 Minuli jsme betonov\u00e9 pl\u00e1\u017ee u soused\u00edc\u00edho hotelu Adriatic, pro\u0161li jsme kolem dal\u0161\u00edch pl\u00e1\u017e\u00ed a ve\u0161li jsme do les\u00edka. Ten nebyl jen pln\u00fd strom\u016f, ale i kamen\u016f v\u0161emo\u017en\u00fdch velikost\u00ed, kter\u00e9 sm\u011brem k mo\u0159i nab\u00fdvaly na velikosti a kon\u010dily jako skalky a sk\u00e1ly za\u0159\u00edzl\u00e9 do zp\u011bn\u011bn\u00fdch vln. Mimochodem pokud jde pr\u00e1v\u011b o vlny, tak t\u011bch se moc na pl\u00e1\u017e\u00edch v okol\u00ed hotel\u016f nevyskytovalo, proto\u017ee Stari Grad je m\u011bsto v\u00a0z\u00e1toce dlouh\u00e9 asi osm kilometr\u016f. A pr\u00e1v\u011b v m\u00edstech, kde jsme te\u010f st\u00e1li, se rozprost\u00edralo otev\u0159en\u00e9 mo\u0159e, v\u00edtr a v\u011btvi\u010dky strom\u016f n\u00e1s \u0161lehaly do tv\u00e1\u0159\u00ed a my vn\u00edmali jen tu \u00fa\u017easnou atmosf\u00e9ru. V\u00a0m\u00edst\u011b, kde u\u017e se p\u0159es hust\u00e9 ke\u0159e a nesch\u016fdn\u00fd ter\u00e9n nedalo j\u00edt d\u00e1l, se u vody rozkl\u00e1daly ploch\u00e9, vodou uhlazen\u00e9 kameny a na nich – sv\u011bte div se – neofici\u00e1ln\u00ed nuda pl\u00e1\u017e. Tam u\u017e jsme tu atmosf\u00e9ru vydr\u017eet nemohli a rad\u011bji se vydali zp\u00e1tky do bungalovu. Nat\u00e1hli jsme si plavky a \u0161li se vykoupat na jednu z nov\u011b objeven\u00fdch pl\u00e1\u017e\u00ed. Kdy\u017e n\u00e1s to tam p\u0159estalo bavit, \u0161li jsme na dal\u0161\u00ed pr\u016fzkum okol\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b s fo\u0165\u00e1ky. Tentokr\u00e1t jsme se vydali na druhou stranu, sm\u011brem do m\u011bsta. Pro\u0161li jsme m\u011bstem, pak se\u0161li z cesty a d\u00e1l zase pod\u00e9l pob\u0159e\u017e\u00ed sm\u011brem ke kotvi\u0161ti trajekt\u016f. Cestou jsme fotili co se dalo, hlavn\u011b tu \u00fa\u017easn\u011b \u010distou vodu spolu s vlnami om\u00edlaj\u00edc\u00edmi pob\u0159e\u017en\u00ed kameny. (\u00daplnou n\u00e1hodou se mi do z\u00e1b\u011bru zapletla sle\u010dna <\/span>\u201enaho\u0159ebez“)<\/i> <\/i>K <\/i>ve\u010deru jsme se rychle vr\u00e1tili na n\u011bjak\u00fd ten \u017evanec, \u00a0po n\u011bm samoz\u0159ejm\u011b trochu toho alkoholu pro promaz\u00e1n\u00ed a hur\u00e1 do m\u011bsta.<\/span><\/p>\n

Tam jsme se chovali (notn\u011b promaz\u00e1ni) jako nadr\u017een\u00ed puber\u0165\u00e1ci a sna\u017eili se oblbovat m\u00edstn\u00ed i nem\u00edstn\u00ed d\u011bv\u010data. Vzhledem k tomu, \u017ee neum\u00edm anglicky, p\u0159enechal jsem tuto pr\u00e1ci na kluky s t\u00edm, \u017ee nepohrdnu n\u011bjakou kamar\u00e1dkou co zbyde. Ho\u0161i balili st\u00e1le podle stejn\u00e9ho sc\u00e9n\u00e1\u0159e. „Ahoj, mluv\u00ed\u0161 anglicky?“. D\u011bv\u010de v\u011bt\u0161inou odpov\u011bd\u011blo, \u017ee trochu ano. Pot\u00e9 n\u00e1sledoval dotaz t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se jej\u00edho jm\u00e9na s ji\u017e p\u0159ipravenou reakc\u00ed: \u201e\u00d3, to je u n\u00e1s v \u010cech\u00e1ch nejhez\u010d\u00ed jm\u00e9no!“ To ty holky v\u017edycky dostalo a my m\u011bli to nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed za sebou. Bohu\u017eel v\u011bt\u0161inou se na\u0161e konverzace nedostala d\u00e1l, proto\u017ee holky nejevily nijak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed z\u00e1jem. No, co se dalo d\u011blat. My ov\u0161em byli v pohod\u011b, proto\u017ee \u201eznalec \u017een“ Zden\u011bk n\u00e1s v\u017edy ubezpe\u010dil, \u017ee z\u00edtra to vyjde. Asi t\u0159ikr\u00e1t jsme na\u0161e ve\u010dern\u00ed vych\u00e1zky ukon\u010dili na diskot\u00e9ce v hotelu. Jej\u00ed \u00farove\u0148 sice nebyla valn\u00e1, ale v na\u0161em podrou\u0161en\u00e9m stavu n\u00e1m to bylo jedno. Stejn\u011b n\u00e1s tak za hodinu p\u0159estalo bavit tam samotn\u00fd tancovat a \u0161li jsme sp\u00e1t. Ov\u0161em p\u0159i druh\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b se Honzovi n\u00e1hodou dostala do ruky barov\u00e1 \u017eidle a tak j\u00ed vzal s sebou. Do\u0161el skoro a\u017e na pl\u00e1\u017e, ale tam ho zastavil m\u00edstn\u00ed uv\u011bdom\u011bl\u00fd ob\u010dan a celkem v klidu mu \u0159ekl, aby \u017eidli vr\u00e1til. To byla ov\u0161em voda na Zde\u0148k\u016fv ml\u00fdn. Zden\u011bk toti\u017e, kdy\u017e se opije, je lehce agresivn\u00ed. Jeho agresivita rychle p\u0159e\u0161la, kdy\u017e na n\u011bj Chorvat vyt\u00e1hl nun-\u010daki (omluvte pros\u00edm mou nev\u011bdomost v ozna\u010den\u00ed tohoto v nespr\u00e1vn\u00fdch rukou smrt\u00edc\u00edho n\u00e1stroje). Potom jsme \u0161li rad\u011bji sp\u00e1t.<\/p>\n

Dal<\/span><\/i><\/b>\u0161\u00ed dny<\/span><\/i><\/b><\/h2>\n

Ve m\u011bst\u011b n\u00e1s ve\u010der zaujal obrovsk\u00fd osv\u011btlen\u00fd k\u0159\u00ed\u017e vis\u00edc\u00ed n\u011bkde na nebi a dopoledne jsme ho identifikovali na nedalek\u00e9m kopci. Po sn\u00eddani jsme se vydali vzh\u016fru. Na tento v\u00fdlet jsme si pro jistotu ud\u011blali dostate\u010dnou \u010dasovou rezervu, abychom byli je\u0161t\u011b za sv\u011btla dole. Podle na\u0161ich zku\u0161en\u00fdch z\u00e1les\u00e1ck\u00fdch odhad\u016f jsme usoudili, \u017ee na kopec se ost\u0159ej\u0161\u00ed ch\u016fz\u00ed dostaneme tak za hodinku a p\u016fl, tam str\u00e1v\u00edme p\u016fl hodinky a hodinu zp\u00e1tky. Pak by m\u011bly b\u00fdt tak dv\u011b hodiny, akor\u00e1t na to, j\u00edt se vykoupat, pot\u00e9 samoz\u0159ejm\u011b vysprchovat a \u0161up po posiln\u011bn\u00ed (pro zm\u011bnu) do m\u011bsta. Tak\u017ee po rann\u00ed rozcvi\u010dce (kterou jsme poka\u017ed\u00e9 vynechali), jsme se vydali nahoru.<\/span><\/p>\n

Naho\u0159e u k\u0159\u00ed\u017ee jsme nakonec byli za p\u016fl hodiny, tam jsem si zaexperimentoval s fo\u0165\u00e1kem a za chv\u00edli jsme \u0161li dol\u016f. Vzhledem k tomu, \u017ee jsme byli p\u0159\u00edjemn\u011b rozchozen\u00ed, st\u0159ihli jsme si je\u0161t\u011b proch\u00e1zku m\u011bstem. Tam jsme tak\u00e9 fotili co se dalo. Bohu\u017eel si nevzpom\u00edn\u00e1m na \u017e\u00e1dnou veselou p\u0159\u00edhodu z nat\u00e1\u010den\u00ed, snad jenom n\u00e1\u0161 \u00fadiv – j\u00e9, tady jsme v\u010dera ve\u010der byli! … Jo, m\u011b to taky n\u011bco \u0159\u00edk\u00e1… Hele tady jsem m\u00e1lem spad do vody… a tady jsme se t\u011bch holek ptali na ten ananas… to byly kr\u00e1vy…<\/p>\n

Cestou zp\u00e1tky jsme na recepci hotelu zjistili, kdy p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den jedou trajekty do Splitu. Prvn\u00ed jel asi v \u0161est r\u00e1no (na ten jsme si netroufli), druh\u00fd v jeden\u00e1ct. Spokojeni s informacemi jsme po n\u00e1le\u017eit\u00e9m posiln\u011bn\u00ed a po p\u0159\u00edprav\u011b t\u0159\u00ed litr\u016f rumu s kolou na cestu, vyrazili do m\u011bsta. Tam n\u00e1s tentokr\u00e1t zaj\u00edmali i ty mlad\u00e9 sle\u010dny o kter\u00fdch jsem psal v\u00fd\u0161e, ale op\u011bt celkem bez v\u00fdsledk\u016f. A\u017e na ….<\/p>\n

T\u0159i motaj\u00edc\u00ed postavy se pomalu bl\u00ed\u017eili k lavi\u010dce u FAST FOODu a najednou si jedna z nich v\u0161imla, \u017ee na lavi\u010dce sed\u00ed atraktivn\u00ed tmavovl\u00e1ska. Z jednoho opil\u00e9ho st\u00ednu se ozvalo: „Voc jour nejm…hyk…vole?“ A sle\u010dna m\u00edsto odpov\u011bdi klidn\u011b a s \u00fasm\u011bvem pronesla: „Na m\u011b m\u016f\u017eete \u010desky, kluci!“. V n\u00e1s hrklo. No to snad nen\u00ed mo\u017en\u00fd! \u201e\u010cau, ty jsi \u010ce\u0161ka?“ \u201eNe. J\u00e1 su z Moravy“ \u201eAha, (no to je rozd\u00edl) na napij se, my toho m\u00e1me mraky“. Nab\u00eddli jsme galantn\u011b n\u011bco z na\u0161ich z\u00e1sob. D\u011bv\u010de se napilo, p\u0159edstavilo se n\u00e1m a nen\u00e1padn\u011b n\u00e1s upozornilo na sv\u00e9ho Chorvatsk\u00e9ho chlapce. Mimochodem ona i on byli fakt dost fajn lidi. An\u010da a Marino. Tak jsme si dali u Marina hranolky s tatarkou, n\u011bco jsme domluvili s An\u010dou a za chv\u00edli \u0161up do postele.<\/p>\n

S<\/span><\/i><\/b>plit<\/span><\/i><\/b><\/h2>\n

R\u00e1no jsme se vybavili na celodenn\u00ed v\u00fdlet a hur\u00e1 na trajekt. Za necel\u00e9 dv\u011b hodinky jsme vystoupili na Splitsk\u00e9m molu. Tam jsme podle mapky nav\u0161t\u00edvili ta nejhez\u010d\u00ed m\u00edsta, nas\u00e1li jsme atmosf\u00e9ru v zapadl\u00fdch uli\u010dk\u00e1ch (kluci nas\u00e1li i dv\u011b piva) a na\u0161e – \u0159ekl bych- pozn\u00e1vac\u00ed \u010d\u00e1st v\u00fdletu kon\u010dila ve velk\u00e9m parku na kopci kousek od Splitu s \u00fa\u017easn\u00fdmi vyhl\u00eddkami na m\u011bsto, na mo\u0159e a tak. Po dokonal\u00e9m nakoch\u00e1n\u00ed jsme seb\u011bhli dol\u016f na pl\u00e1\u017e. Bohu\u017eel jsme na tento v\u00fdlet nevzali plavky a ve slipech jsme se styd\u011bli, (ve slipech ani tak ne, ale sko\u010d do vody tak \u0161ikovn\u011b, aby nespadly a pokud by spadly, tak je tam hledej…) a tak jsme do vody sko\u010dili v bermud\u00e1ch, v kra\u0165asech, prost\u011b v tom, co kdo m\u011bl. Moc jsme si to u\u017eili (v\u010detn\u011b sk\u00e1k\u00e1n\u00ed z n\u011bkolik metr\u016f vysok\u00fdch skal do vln) a pak jsme se starali o to, aby n\u00e1m na\u0161e v\u011bci co nejrychleji uschly. Proto\u017ee tato pl\u00e1\u017e byla od centra m\u011bsta celkem daleko, nakonec jsme se odhodlali vydat se na cestu ve slipech a tri\u010dku s kra\u0165asy le\u017e\u00e9rn\u011b kym\u00e1cej\u00edc\u00edmi se v ruce. Ale co se nestalo! Hned na hlavn\u00ed silnici n\u00e1s zastavila policistka. Na\u0161t\u011bst\u00ed jen kv\u016fli nehod\u011b, kter\u00e1 se stala pobl\u00ed\u017e. Za chv\u00edli jsme \u0161li d\u00e1l. Ale co to? Po p\u00e1r metrech dal\u0161\u00ed a pak zase dal\u0161\u00ed policajt. To u\u017e Zden\u011bk nevydr\u017eel a zeptal se jich, co se d\u011bje. Pozn\u00e1n\u00ed n\u00e1m vyrazilo dech. Pr\u00fd tam pojede Chorvatsk\u00fd prezident. P\u0159i\u0161lo n\u00e1m celkem komick\u00e9, \u017ee v m\u00edst\u011b kde pojede prezident republiky nechaj\u00ed potulovat n\u011bjak\u00e1 individua ve slipech. Ale nechali a my jsme \u0161li d\u00e1l. Kdy\u017e u\u017e z\u00e1stavba za\u010dala houstnout, doprava tak\u00e9 a snad i ti policajti, jen pro jistotu jsme se za\u010dali obl\u00e9kat. V\u011bci u\u017e jsme koneckonc\u016f m\u011bli skoro such\u00e9. Co n\u00e1m v rukou p\u0159eb\u00fdvalo, to jsme polo\u017eili na lavi\u010dku vedle sebe. Ve chv\u00edli, kdy jsem z\u00e1polil s p\u00e1skem, knofl\u00edkem a poklopcem, najednou vedle n\u00e1s zastavil autobus pln\u00fd lid\u00ed. Nev\u0161imli jsme si, \u017ee stoj\u00edme na autobusov\u00e9 zast\u00e1vce. Rychle jsme posb\u00edrali v\u0161echny na\u0161e v\u011bci a pel\u00e1\u0161ili do m\u011bsta. Tam jsme se je\u0161t\u011b chv\u00edli toulali a po ukojen\u00ed hladu pizzou v PEACH PITTu jsme se op\u011bt nalodili na trajekt a vyrazili ke Hvaru, zp\u00e1tky do bungalovu. Cestou jsme vyfotili opravdu \u00fachvatn\u00fd z\u00e1pad slunce a u\u017e za chv\u00edli jsme prob\u00edrali cel\u00fd den nad skleni\u010dkou v\u00edna (nebo \u010deho) p\u0159ed bungalovem na terase. V jednu r\u00e1no jsme \u00fasp\u011b\u0161n\u011b zalehli.<\/span><\/p>\n

Jezinky<\/span><\/i><\/b><\/h2>\n

Nejd\u0159\u00edv jsem myslel, \u017ee je to sen, ale kdy\u017e jsem se probral do re\u00e1lu, opravdu n\u011bkdo bu\u0161il na dve\u0159e, \u0159val \u201ePolicie otev\u0159ete !!“ a kdo v\u00ed co je\u0161t\u011b. Byly to \u017eensk\u00e9 hlasy. Policie samoz\u0159ejm\u011b ne. Ach, B\u016fh n\u00e1s vysly\u0161el. Zden\u011bk se do\u0161oural ke dve\u0159\u00edm a otev\u0159el. Venku st\u00e1ly t\u0159i holky. No holky, sp\u00ed\u0161 jedna holka a dv\u011b star\u0161\u00ed d\u00e1my kolem \u010dty\u0159ic\u00edtky. Byly to \u010ce\u0161ky, tak\u017ee aspo\u0148 n\u011bco. Byly \u010dty\u0159i hodiny r\u00e1no. N\u011bkdo je pr\u00fd informoval, \u017ee m\u00e1me mo\u0159e <\/b>chlastu a \u017ee n\u00e1m s n\u00edm r\u00e1di pom\u016f\u017eou. Tak jsme se do toho dali. Pov\u00eddali jsme si, pop\u00edjeli, nebylo to \u0161patn\u00fd. Pot\u00e9 co ta nejmlad\u0161\u00ed z nich zjistila, \u017ee jsme z Bud\u011bjovic a p\u0159iznala se \u017ee i ona je odtud, soust\u0159edili jsme se jen na n\u00ed. Ob\u011b d\u00e1my byly p\u0159ece jen o dost star\u0161\u00ed ne\u017e my, byly z Moravy (Aha!) a \u017ee by byly n\u011bjak moc \u00fa\u017easn\u00fd, to teda ne. Ta holka z Bud\u011bjovic se jmenovala Lada a mohlo j\u00ed b\u00fdt\u00a0 n\u011bco ke t\u0159iceti. Celkem atraktivn\u00ed kousek. Kluci s n\u00ed zmizeli v bungalovu a n\u011bco tam \u0159e\u0161ili. M\u011b nechali napospas jezink\u00e1m, jak jsme ty zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed d\u00e1my pozd\u011bji ozna\u010dili. N\u011bkdy v t\u00e9to dob\u011b k\u00a0n\u00e1m p\u0159i\u0161la i Ani\u010dka s Marinem. Po chv\u00edli se na terasu vr\u00e1til Honza a vesele jsme d\u00e1l pop\u00edjeli. Najednou se za dve\u0159mi objevil Zden\u011bk, zav\u0159el je a zat\u00e1hl z\u00e1clony. Okam\u017eit\u011b n\u00e1m bylo jasn\u00e9, o co jde. Komu by nebylo. S Honzou jsme si smutn\u011b povzdechli, proto\u017ee Zden\u011bk asi p\u0159ed dv\u011bma dny m\u00e1lem dostal jednu Chorvatku Sn\u011b\u017eenu, na trajektu se zamiloval do \u00fa\u017easn\u00e9 Francouzky a doma na n\u011bj \u010dekala Dita. Na n\u00e1s nikdo. Ale k na\u0161\u00ed spole\u010dn\u00e9 radosti se za chvilku z\u00e1clony rozhrnuly a dve\u0159e otev\u0159ely. Vy\u0161la Lada a s v\u011btou \u201eTak o\u017eral\u00e1 je\u0161t\u011b nejsem“, si sedla mezi n\u00e1s. Bylo n\u00e1m docela trapn\u011b, a tak jsme na n\u00ed h\u00e1zeli omluvn\u00e9 pohledy (Ksicht \u010d\u00edslo \u0161est, tu\u0161\u00edm). Za minutku dorazil i Zden\u011bk a tak\u00e9 si sedl. Pak za\u010dalo teprve to prav\u00e9 divadlo. Lada se asi mezit\u00edm sta\u010dila o\u017erat \u010di co, ka\u017edop\u00e1dn\u011b se se Zde\u0148kem za\u010dali hypnotizovat. Potom si nen\u00e1padn\u011b p\u0159es popeln\u00edk p\u0159edali \u010d\u00edslo jej\u00edho pokoje v hotelu.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b v t\u00e9 dob\u011b jsme m\u011bli dost pit\u00ed a tak po Marinovo v\u00fdroku \u017ee bude n\u00e1mo\u0159n\u00edkem, jsme zkou\u0161eli co takov\u00fd budouc\u00ed n\u00e1mo\u0159n\u00edk vydr\u017e\u00ed. Dr\u017eel se opravdu state\u010dn\u011b. Vypil snad skoro \u010dty\u0159i deci vodky na ex, pak si dal je\u0161t\u011b slivovici. Vypadal celkem v pohod\u011b, ov\u0161em jen do t\u00e9 doby, kdy se pokusil vst\u00e1t a j\u00edt za n\u00e1mi, co se \u0161li vykoupat. To u\u017e bylo asi osm hodin r\u00e1no. Poklesl v kolenou, m\u00e1lem si znovu sedl, ale vybral to a \u0161el. Dole jsme z mola sko\u010dili do vody a holky se oble\u010den\u00e9 rozlo\u017eily po molu. To ov\u0161em nenechalo Honzu chladn\u00fdm a postupn\u011b tam Ladu a An\u010du nah\u00e1zel. Mimochodem Ladu asi tak p\u011btkr\u00e1t. Potom, kdy\u017e st\u00e1l na molu s\u00e1m, kousek od kraje, vyu\u017eil t\u00e9to chvilky Zden\u011bk a s v\u00edt\u011bzn\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem \u201eTo m\u00e1\u0161 za Ditu!<\/b>!“ str\u010dil Honzu do vody. Ten okam\u017eit\u011b po vyno\u0159en\u00ed se sm\u00edchem upozornil Zde\u0148ka, tak aby ho v\u0161ichni sly\u0161eli: \u201e Za Ditu?“. Zden\u011bk okam\u017eit\u011b za\u010dal koktat \u017ee \u017e\u00e1dnou Ditu nezn\u00e1, \u017ee se spletl a to se n\u00e1m moc l\u00edbilo. Bohu\u017eel Lada d\u011blala, \u017ee si ni\u010deho nev\u0161imla, nebo \u017ee mu snad i v\u011b\u0159\u00ed. Honza si pak s Ladou pov\u00eddal na b\u0159ehu (dokonce jsem zahl\u00e9dl i pokus o paci, paci, paci\u010dky – \u017ee by si Honza myslel \u017ee nen\u00e1padn\u011b p\u0159ejde na prci, prci, prci\u010dky?) a to Zden\u011bk nemohl p\u0159en\u00e9st p\u0159es srdce a s olympijsk\u00fdm v\u00fdkonem plaval, pot\u00e1p\u011bl se a v\u0161emo\u017en\u011b jinak na sebe upozor\u0148oval. Bohu\u017eel pro n\u011bj jsem to vid\u011bl jen j\u00e1. Sm\u011b\u0161n\u00e9.<\/p>\n

Toto se stalo ve \u010dtvrtek r\u00e1no. Po vykoup\u00e1n\u00ed jsme se vr\u00e1tili do bungalovu a tam jsme na\u0161li sp\u00edc\u00edho Marina. Asi za hodinu se probral, n\u011bco zamumlal a \u0161el s An\u010dou dom\u016f. Zden\u011bk se (podle jeho slov) \u0161el na chv\u00edli proj\u00edt. Nev\u00edm, jestli si myslel, \u017ee jsme tak naivn\u00ed, \u017ee mu to zba\u0161t\u00edme nebo se n\u00e1m styd\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee jde za Ladou, ka\u017edop\u00e1dn\u011b zmizel. P\u0159i\u0161el a\u017e na ve\u010de\u0159i, tu si uj\u00edt nenechal. Po n\u00ed se slovy \u201eJdu se vykoupat“ ode\u0161el \u201enezn\u00e1mo“ kam. Vzhledem k tomu, \u017ee ob\u011b jeho plavky se su\u0161ily na stromku p\u0159ed bungalovem, by asi ka\u017ed\u00e9mu do\u0161lo, \u017ee se koupat nejde. Podle jeho m\u00edn\u011bn\u00ed n\u00e1m to asi doj\u00edt nem\u011blo. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsme se ne\u017e ode\u0161el domluvili, \u017ee dal\u0161\u00ed den pojedeme r\u00e1no na v\u00fdlet do Hvaru. Pozd\u011bji jsme zjistili, \u017ee potom u\u017e by p\u0159\u00edle\u017eitost nebyla. Tento ve\u010der jsme s Honzou ov\u0161em str\u00e1vili velmi p\u0159\u00edjemn\u011b. Koupili jsme si trochu v\u00edna a proch\u00e1zeli se po m\u011bst\u011b bez trapn\u00e9ho otravov\u00e1n\u00ed ka\u017ed\u00e9 holky a mus\u00ed se nechat, to byl opravdu nejlep\u0161\u00ed ve\u010der za celou na\u0161i do volenou. Vzhledem k tomu, \u017ee jsme r\u00e1no m\u011bli v pl\u00e1nu vst\u00e1t celkem brzy, \u0161li jsme tak\u00e9 brzy sp\u00e1t.<\/span><\/p>\n

Hvar<\/span><\/i><\/b><\/h2>\n

R\u00e1no jsme vstali, Honza ud\u011blal sn\u00eddani, v t\u00e9 chv\u00edli neomyln\u011b p\u0159i\u0161el ospal\u00fd Zden\u011bk, hodil do sebe ten kus \u017evance a \u0161li jsme do m\u011bsta na autobus. Ten n\u00e1s za chv\u00edli dovezl do Hvaru. Ze zast\u00e1vky jsme se\u0161li na n\u00e1m\u011bst\u00ed a rozhl\u00e9dli jsme se po dal\u0161\u00edm okol\u00ed. Po pob\u0159e\u017en\u00ed promen\u00e1d\u011b jsme do\u0161li ke kostelu, tam jsme hladov\u011b s Honzou fotili a Zden\u011bk kter\u00e9ho jsme si nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nev\u0161\u00edmali se tam n\u011bkde posadil. S Honzou jsme potom pokra\u010dovali d\u00e1l po promen\u00e1d\u011b a jinou cestou jsme se vr\u00e1tili zp\u00e1tky k mo\u0159i. Tam, proto\u017ee jsme nikde nevid\u011bli Zde\u0148ka, jsme si sedli na lavi\u010dku a chv\u00edli na n\u011bj \u010dekali. Kdy\u017e p\u0159i\u0161el, vydali jsme se d\u00e1l. \u0160li jsme nahoru na kopec kde st\u00e1la pevnost Fort Napoleon a cestou jsme fotili \u00fa\u017easn\u00e9 pohledy dol\u016f. Vzhledem k\u00a0tomu, \u017ee vstup p\u0159\u00edmo do pevnosti nebyl zrovna nejlevn\u011bj\u0161\u00ed, vydali jsme se zase zp\u00e1tky dol\u016f k mo\u0159i. Nev\u011bd\u011bli jsme, kdy jede autobus zp\u011bt na Stari Grad, tak jsme se rad\u011bji \u0161li pod\u00edvat na autobusov\u00e9 n\u00e1dra\u017e\u00ed. M\u011bli jsme je\u0161t\u011b dost \u010dasu. Ale co se najednou nestalo. Ze v\u0161ech stran se b\u011bhem n\u011bkolika minut p\u0159ihnaly t\u011b\u017ek\u00e9 tmav\u00e9 mraky a nedaleko se za\u010dalo bl\u00fdskat. Po chv\u00edli se p\u0159ihnala i de\u0161\u0165ov\u00e1 smr\u0161\u0165. Padaly dokonce i kroupy a mus\u00ed se nechat, byla to opravdu dost slu\u0161n\u00e1 bou\u0159ka. Chorvati na n\u011bco takov\u00e9ho asi nejsou moc zvykl\u00ed, soud\u011b podle jejich – \u0159ekl bych – a\u017e komick\u00fdch reakc\u00ed. Nask\u00e1kali do aut a za\u010dali zmaten\u011b jezdit po parkovi\u0161ti, n\u011bkte\u0159\u00ed se s auty schov\u00e1vali i pod stromy, v\u0161ude se stra\u0161n\u011b troubilo a byl to docela spr\u00e1vn\u00fd \u0161rumec. Proto\u017ee na Hvaru byly kan\u00e1ly jen dole u mo\u0159e, z parkovi\u0161t\u011b se po chv\u00edli hnala spousta vody p\u0159es cel\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed a\u017e dol\u016f. V\u00edtr pol\u00e1mal slune\u010dn\u00edky a my se d\u00edvali na narychlo opu\u0161t\u011bn\u00e9 stolky, kde z\u016fstalo nedopit\u00e9 pit\u00ed od lid\u00ed kte\u0159\u00ed byly pr\u00e1v\u011b schov\u00e1ni v obchodech a pod plachtami u jejich vchod\u016f. To u\u017e ale skoro nepr\u0161elo a my jsme se \u0161li vykoupat. Po koupa\u010dce se Zden\u011bk nat\u00e1hl na z\u00eddku kter\u00e1 lemovala pob\u0159e\u017e\u00ed (asi ho zmohlo to ve\u010dern\u00ed plav\u00e1n\u00ed) a usnul. My jsme si tak\u00e9 r\u00e1di trochu odpo\u010dinuli a potom jsme jeli zp\u011bt do na\u0161eho bungalovu.<\/p>\n

Posledn<\/span><\/i><\/b>\u00ed ve\u010der<\/span><\/i><\/b><\/h2>\n

Po ve\u010de\u0159i Zden\u011bk zase n\u011bkam zmizel, (je\u0161t\u011b \u017ee nebyl schopen se naj\u00edst n\u011bkde jinde – pak by jsme ho od st\u0159edy ve\u010der a\u017e do odjezdu asi nevid\u011bli) a j\u00e1 s Honzou \u0161el zase do m\u011bsta. B\u00e1li jsme se toti\u017e, \u017ee n\u00e1s p\u0159ijdou zase okupovat jezinky. Ale nakonec jsme je stejn\u011b potkali ve m\u011bst\u011b a ve stejn\u00e9 sestav\u011b jako poprv\u00e9 jsme skon\u010dili u na\u0161eho bungalovu. Marino ov\u0161em m\u011bl s sebou aspo\u0148 kytaru a tak ten ve\u010der nebyl zas tak \u0161patn\u00fd. R\u00e1no v deset jsme m\u011bli p\u0159edat kl\u00ed\u010d od bungalovu a podle ofici\u00e1ln\u00edch informac\u00ed slavn\u00e9ho \u010cEDOKu, dal\u0161\u00ed den kolem t\u0159et\u00ed hodiny odpoledne jsme m\u011bli b\u00fdt doma. Mysl\u00edte \u017ee to tak bylo?<\/span><\/p>\n

Cesta dom<\/span><\/i><\/b>\u016f<\/span><\/i><\/b><\/h2>\n

Kdy\u017e jsme se v deset vzbudili, ned\u011blali jsme si hlavu z toho, \u017ee u\u017e m\u00e1me b\u00fdt na recepci a v klidu jsme sn\u011bdli sn\u00eddani. Po n\u00ed Zden\u011bk nen\u00e1padn\u011b zmizel. Potom jsme za\u010dali ukl\u00edzet a do jeden\u00e1cti jsme m\u011bli co d\u011blat. Sbaleno jsme m\u011bli b\u011bhem p\u00e1r minut a ta\u0161ky jsme odnesli na recepci. Ta byla rozd\u011blena na n\u011bkolik odd\u011blen\u00ed, podle toho, kdo pat\u0159il ke kter\u00e9 cestovn\u00ed kancel\u00e1\u0159i a jak\u00fdm sm\u011brem a v kolik hodin odj\u00ed\u017ed\u011bl. Nejsme \u017e\u00e1dn\u00ed mal\u00fd blbci, tak\u017ee jsme tu na\u0161i \u010d\u00e1st kam si m\u00e1me d\u00e1t ta\u0161ky na\u0161li celkem v klidu.<\/span><\/p>\n

Nah\u00e1zeli jsme tam na\u0161e zavazadla a po informaci, \u017ee n\u00e1m raketa jede a\u017e za p\u00e1r hodin, jsme se radostn\u011b vydali naposledy do m\u011bsta utratit posledn\u00edch p\u00e1r kun. Ov\u0161em vzhledem k tomu, co d\u011blo p\u0159edchoz\u00ed ve\u010der a noc, byli jsme p\u0159eci jen trochu \u201eunaveni“ tak jsme si koupili pouze n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo a pit\u00ed na cestu a odpo\u010d\u00edvali jsme na lavi\u010dce u mola, smutn\u011b se d\u00edvali do vody, jak \u0161plouch\u00e1 o boky lod\u00ed, vn\u00edmali jsme tu v\u016fni mo\u0159e, kter\u00e1 n\u00e1s cel\u00fd t\u00fdden prov\u00e1zela a a\u017e te\u010f na n\u00e1s padla takov\u00e1 nostalgick\u00e1 n\u00e1lada, jako\u017ee tohle zase kdov\u00edjak dlouho neuvid\u00edme a neuc\u00edt\u00edme, za chv\u00edli u n\u00e1s za\u010dne padat sn\u00edh, no fuj.<\/p>\n

Pozd\u011bji jsme se vr\u00e1tili k zavazadl\u016fm, to bylo tak p\u016fl hodiny p\u0159ed odplut\u00edm z ostrova a cel\u00e1 recepce byla u\u017e skoro pr\u00e1zdn\u00e1, proto\u017ee mnoho skupinek u\u017e odplulo a Honza najednou zjistil, \u017ee mu chyb\u00ed batoh s fo\u0165\u00e1kem a jin\u00fdmi nem\u00e9n\u011b hodnotn\u00fdmi v\u011bcmi. Po chv\u00edli p\u00e1tr\u00e1n\u00ed jsme zjistili, \u017ee tento batoh byl asi odvezen k raket\u011b kter\u00e1 odplouvala pr\u00e1v\u011b asi tak v tu dobu, kdy my hledali batoh. Honza se rozb\u011bhl k molu a opravdu, za chv\u00edli se vr\u00e1til \u0161\u0165astn\u00fd s batohem v ruce. Nikomu toti\u017e asi nepadl do oka a nechali ho le\u017eet na molu.<\/p>\n

Dopoledne zakoupen\u00e9 housky jsme te\u010f s Honzou na\u0159\u00edzli a namazali v\u0161\u00edm co n\u00e1m zbylo a tak jsme m\u011bli n\u011bjak\u00fd ten dlabanec do autobusu. Po zabalen\u00ed t\u011bchto na\u0161ich v\u00fdtvor\u016f jsme nah\u00e1zeli ta\u0161ky do auta jedouc\u00edho na molo, kde jsme ta\u0161ky zase vylo\u017eili a \u010dekali na raketu. Byli jsme tak hodn\u00ed, \u017ee jsme se starali i o Zde\u0148kovo batoh, i kdy\u017e jsme si pohr\u00e1vali s my\u0161lenkou, \u017ee mu ho prost\u011b nech\u00e1me na recepci, a\u0165 se o sv\u016fj batoh star\u00e1 s\u00e1m. Ale nejsme na to asi stav\u011bn\u00ed, tak to dopadlo pro Zde\u0148ka dob\u0159e. Byla to asi posledn\u00ed klidn\u00e1 p\u016flhodinka v Chorvatsku. Kdy\u017e raketa p\u0159iplula, nah\u00e1zeli jsme tam ta\u0161ky a sebe a se slzami v o\u010d\u00edch opou\u0161t\u011bli p\u0159\u00edstav. Je\u0161t\u011b jsme se naposledy d\u00edvali na pl\u00e1\u017ee, kde jsme skota\u010dili, na budovy kolem kter\u00fdch jsme p\u0159es t\u00fdden bez pov\u0161imnut\u00ed chodili a nyn\u00ed jsme zase v\u0161e vid\u011bli jinak, pozorn\u011bji, sna\u017e\u00edce se co nejv\u00edc obraz\u016f, v\u016fn\u00ed a chut\u00ed zapamatovat.<\/p>\n

Raketa odstartovala. V\u00edtr svi\u0161t\u00edc\u00ed kolem hlavy (pouze t\u011bm co nesed\u011bli vevnit\u0159) jakoby oznamoval \u017ee svi\u0161t\u00ed naposled a \u010dlov\u011bk se ani nenad\u00e1l a u\u017e jsme byli ve Splitu v p\u0159\u00edstavi\u0161ti. Tam u\u017e zase \u010dekal autobus a my op\u011bt skon\u010dili vzadu na p\u011btce. Na\u0161t\u011bst\u00ed se asi n\u011bkdo b\u011bhem dovolen\u00e9 utopil \u010di emigroval, a tak byla cel\u00e1 p\u011btka k dispozici pro n\u00e1s t\u0159i.<\/p>\n

Ze Splitu jsme odj\u00ed\u017ed\u011bli asi v osm hodin ve\u010der a po n\u00e1ro\u010dn\u00e9 noci jsme v\u0161ichni byli unaven\u00ed tak, \u017ee jsme ihned usnuli. Pak si pamatuji \u00fatr\u017ekovit\u011b n\u011bkolik zast\u00e1vek u r\u016fzn\u00fdch benz\u00ednov\u00fdch pump a najednou jsme byli doma, v Bud\u011bjovic\u00edch.<\/p>\n

Rad\u011bji nebudu popisovat na\u0161e pocity, m\u00eds\u00edc\u00ed se radost z n\u00e1vratu dom\u016f a smutek ze skon\u010den\u00ed voln\u00e9ho t\u00fddne, snad nejhez\u010d\u00edho v m\u00e9m dosavadn\u00edm \u017eivot\u011b.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

CHORVATSKO 1999 \u00a0Jakub Loud\u00e1t Intro Nab\u00edz\u00edm v\u00e1m k p\u0159e\u010dten\u00ed p\u00e1r \u0159\u00e1dek o dovolen\u00e9 v Chorvatsku. V\u00edm, \u017ee to nen\u00ed pro ka\u017ed\u00e9ho nijak extra mimo\u0159\u00e1dn\u00e1 ud\u00e1lost, ale na objevov\u00e1n\u00ed pramenu Amazonky…<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":471,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_monsterinsights_skip_tracking":false,"_monsterinsights_sitenote_active":false,"_monsterinsights_sitenote_note":"","_monsterinsights_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[2],"tags":[],"class_list":["post-330","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-fotografovani"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/330","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=330"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/330\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/wp-json\/wp\/v2\/media\/471"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=330"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=330"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/loudat.cz\/kublog\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=330"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}